Stojíte na křižovatce v centru Drážďan nebo Berlína a na semaforu svítí neúprosná červená. Vy potřebujete zahnout doprava a koutkem oka si všimnete malé plechové tabulky se zelenou šipkou na černém pozadí, která visí hned vedle světel. V tu chvíli se v hlavě českého řidiče rozbliká kontrolka nejistoty. Můžu jet? Musím čekat? A co když na mě ten za mnou začne troubit?
Německá „zelená šipka“, neboli Grüner Pfeil, je pozůstatek z východního Německa, který se pro svou plynulost dopravy rozšířil po celé zemi. Pro nás je to ale často past. Zatímco v Česku jsme zvyklí na doplňkovou svítící šipku, která nám dává jasný signál „jeď, máš volno“, tahle německá plechová verze funguje úplně jinak. A právě neznalost tohoto rozdílu končí často majáčkem v zpětném zrcátku a zkaženou dovolenou.
Zásadní rozdíl je v tom, co po vás zákon v tu chvíli vyžaduje. Pokud se vedle červené rozsvítí světelná šipka, máte v podstatě přednost a můžete plynule pokračovat. Ale ona nehybná plechová tabulka? Ta funguje jako maskovaná značka STOP.
Tady děláme nejčastější chybu. Řidič vidí volnou silnici, jen lehce přibrzdí, zkontroluje situaci a plynule se vřítí do zatáčky. Z pohledu německé policie jste právě projeli na červenou. Aby to bylo legální, musíte dojet k hranici křižovatky a auto úplně zastavit. Kola se musí přestat točit, ideálně na pomyslné tři vteřiny. Teprve v tu chvíli, kdy stojíte, se můžete začít rozhlížet.
Na rozdíl od svítící šipky tady totiž nemáte přednost před nikým. Musíte pustit auta přijíždějící zleva po hlavní, cyklisty, a hlavně chodce, kterým na přechodu naskočila zelená. Plechová šipka vám jen dává možnost odbočit, pokud je vzduch absolutně čistý. Je to privilegium, ne právo.
Je dobré taky vědět, že využití této šipky není povinnost. Pokud je provoz hustý, necítíte se jistě, nebo vám ve výhledu brání dodávka, klidně zůstaňte stát a počkejte si na klasickou zelenou. Řidiči za vámi sice možná nebudou nadšení, ale zákon je na vaší straně a žádnou pokutu za „zdržování“ nedostanete.
Takže až příště uvidíte vedle semaforu ten kousek plechu, vzpomeňte si na jednoduchou rovnici: chovejte se stejně, jako by tam stála stopka. Zastavit, rozhlédnout, a až potom jet. Ušetříte si tím nejen nervy, ale i zhruba sto eur, které byste jinak nechali v německé státní pokladně.